Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).
Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk - někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost - člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. "Halucinogeny" je velmi nepřesný termín; i když jsou schpny před zav?enýma očima vytvářet velice komplexní a "halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně Psychedelic Experience T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo LSD Psychotherapy S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.
Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými "výlety" demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním "apoštolem" psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým "šamanem" dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.
Celkem roste v Evropě asi 20 halucinogenních rostlin, ve střední a jižní Americe asi 130; byly používány ke kultovním účelům a v příslušných etnických oblastech byly obklopeny různými tabu. T. McKenna je přesvědčen, že nejdramatičtější změnu ve vědomí před-člověka způsobily v pravěku právě psychedelické houby a radí, aby člověk, než si nějakou drogu vezme, vždy napřed studoval historii jejího použití starými národy.&127
Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Pole působnosti má dnes také při experimentálně psychologickém výzkumu. Vyvolává podobné účinky jako LSD, v přírodě jsou tripy hodně šamansky zabarvené. Bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Meskalin způsobuje syneztezii, úder je vnímán barevně. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudohalucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se "tváří", mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizaze zvuku. Taktéž nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty - člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času - většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia. Na meskalin se hned navnadil i Jim Morrison, když si v jedné knížce prohlédl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné.
CHEMIE:
Meskalin je /1-/3,4,5-trimethoxyphenyl/beta-aminoethan. Je velice zajímavé,
že je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA.
Byl k nám dovážen už před II. sv. válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky
či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován
byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které
snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu
(až 0.58%).
PŮSOBENÍ:
Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají
200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví tepve po jeho
strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku
a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za
1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější,
po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné
jako u LSD, mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené
v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích
meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami
tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být
poškozena játra.
DMT
značí N,N-dimetyl-tryptamin. Je podobný bufoteninu, blízký psilocybinu.
Po svalové injekci dojde k náhlému rauši, který trvá 1 - 2 hodiny. Injekce
do žíly nebo kouření působí ještě rychleji Průběh může být někdy zlý. Dávky
se při inhalaci pohybují mezi 20 a 30 mg pro slabší a mezi 50 - 60 mg pro
intenzivní trip, při kterém mohou už vstávat vlasy na hlavě. Měly by být
přesně odváženy. DMT není bez inhibitorů orálně aktivní, je nutné jej kouřit
a věnovat tomu náležitou pozornost, jinak je polovina pokusů neúspěšná
a jako psychonaut se do hyperprostoru neprolomíte, uvidíte jen určité chryzantémové
vzory. Je třeba mít DMT ve formě volné báze, nikoliv hydrochlorid a nejlépe
použít uzavřenou skleněnou dýmku, ve které se kuličky roztaví. Pokud nestačí
30 s kouření, nemá cenu pokračovat (až po nejméně 1 h). Již při inhalaci
se objevují intenzivní telesné pocity a slabost (výpary chutnají jako hořící
plastik čí rybí olej a nutí ke kašli), je vhodné sedět a mít kolegu pro
další manipulaci s dýmkou. Trip začíná v prvních sekundách, vrcholí za
5 až 20 minut a trvá asi půl hodiny. Po jeho skončení lze aplikovat další
halucinogen perorálně (LSD, MDM, MDA, psilocybin), jeho účinky se znásobí
a umožní lépe porozumět vizím z DMT. Ptejte se svých dealerů, dávka 40mg
se dá sehnat např. ve Frankfurtu za $35.Účinky mají zcela jiný charakter než tyto po psilocybinu nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 - 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů. Muchomůrky červené jsou také houby, které si brali Vikingové, aby vstoupili do vhodného stavu "beserker" pro bitvu. V této houbě má původ i 3500 let stará droga soma, přinesená Árijci do údolí Indu, která dala vzniknout mj. i tisíci hymnám véd (R. G. Wasson). Psychické a neurotoxické změny vyvolávají zejména muchomůrky z vyšších horských poloh; u muchomůrek z teplých krajů převládá muskarinový typ otravy. Smrtelné otravy muchomůrka červená obvykle nevyvolává. Podobné vlastnosti jako muchomůrka červená by měla mít muchomůrka královská (A. regalis), potažmo i muchomůrka tygrovaná (A. pantheris - ovšem v menších dávkách), ale kdo se v houbách a v muchomůrkách příliš nevyzná, neměl by riskovat záměnu s některými vysoce jedovatými druhy.
Obvykle se muchomůrky konzumují tak, že se nakrájí asi na centimetrové
plátky, usuší (na vzduchu nebo v troubě při 75 - 80 st.C) a pak se polykají
na jeden polk, srulované do kuličky, a to bez žvýkání. Sušením se kyselina
ibotenová mění v muscimol a účinek se zvyšuje 5x až 6x a snižují se vedlejší
efekty. Jedna velká muchomůrka nebo dvě malé by měly stačit, aby byl den
hezčí. Je lepší začít s menšími dávkami (1/4 kloboučku). Muchomůrky obsahují
muscimol a muscazon (ten je v menších množstvích a méně aktivní), oba CNS
halucinogeny, ovlivňují serotonigerní synapse, jde o parasympatikomimetika. 
Dále
kyselinu ibotenovou, která je asi hlavní účinnou látkou, její obsah je
0.05 - 0.1 % převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle
sezóny (v létě více, na podzim méně), která "přepíná" intoxikaci (způsobuje
trhání svalů apod.) a muskarin, vysoce toxický alkaloid (obsah je velice
nízký, 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu).
Teplo při sušení houby dekarboxyluje a dehydruje kyselinu ibotenovou, a
ta se mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon.
Lysohlávka
kopinatá je prakticky jedinou dostupnou houbou, rostoucí v našich krajích,
která obsahuje psychotropní tryptaminy psilocin a psilocybin. Tyto dvě
látky byly nejprve získány Albertem Hofmannem z mexických hub psilocybe
(a příbuzných rodů panaeolus a stropharia). Aztékové tyto houby nazývali
nanucatl; při rituálech je jedli s medem a jakmile pocítili účinky, začali
tancovat. Pak seděli a povídali si o halucinacích, které měli. Po příjezdu
prvních Evropanů do Ameriky začali křesťanští duchovní tento zvyk pojídání
masa bohů systematicky ubíjet a o znovuobjevení účinků posvátných hub
pro západní společnost se zasloužil svými etnobotanickými výzkumy až v
polovině dvacátého století bankéř z Wall Streetu Richard Gordon Wasson.
Po namáhavém překonávání plachosti a nechuti mexičanů ho v roce 1955 curandera
Maria Sabina zasvětila do rituálu.
Psilocybin a psilocin se vyskytují i v některých středoevropských
houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá a Lysohlávka česká (Psilocybe
semilanceata, Psilocybe bohemica Šebek). Obsah účinných látek odvisí od
lokality růstu a klesá skladováním. Normální dávka bývá 20 mg (25-60 lysohlávek
kopinatých). 9 - 10 mg psilocybinu aplikovaného podkožně vyvolává euforii,
úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a
uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu
- "Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu.", pocity rozbití
a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob.
Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových
odstínů, jsou vzájemně sladěny "jako obrazy impresionistů". Bez
prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako
po meskalinu. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci (lze přerušit
např. barbituráty či neuroleptiky). Vyvolává psychickou závislost; kombinace
s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení
tripu, proto se kouří až ke konci, kdy posiluje skomírání efektů. Dva až
tři dny před tripem je vhodné zásobit se informacemi, které budou potřeba,
přečíst si nějaké knihy, podívat se na filmy o přírodě. Pak též pustit
do pokoje čerstvý vzduch, přinést květiny apod. Hudba je nejlepší klidná
a pomalá, bez bicích. Při častém opakování ztrácí zážitek s lysohlávkami
svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.
Při vyšších dávkách může mít trip démonické rysy, může nastat zhroucení
prostoru a času.
Mykologický
popis Lysohlávky kopinaté je následující: Klobouček - většinou má průměr
0.5 - 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého kužele se špičatým
výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s tmavším okrajem, sušením
téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo lepivý, nikdy se nerozvíjí. V
některých krajích je klobouček plošší, až 5 cm v průměru, bíložlutý často
s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou slizké a natrhané rychle získají
modrozelenou barvu. Nožka - 5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 - 3 mm, štíhlá,
válcovitá, nepravidelně pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená
do modrozelena směrem k základně. Lupeny - olivové, šedohnědé až šedočerné,
široké a husté. Spóry purpurově červené. Tělo - tenké, pevné, některým
je jeho chyť odporná. 
Podobné
druhy - Psilocybe cyanescens (nemá na kloboučku výčnělek), Psilocybe fimetaria
(roste na hnoji), obě jedovaté. Test na psilocybin - poškozené tělo houby
po 20 - 120 minutách zmodrá (jako inkoust, ale protože je houba žlutavá,
vypadá to modrozeleně). Roste od srpna do listopadu, často ve velkých skupinách
v půdě, v trsech trav, na mýtinách, pastvinách, loukách, na okrajích lesů
v listí a u cest, ale nikdy ne na hnoji, jako jiné lysohlávky. Není příliš
hojná, nachází se zejména v podhorských oblastech (po prudkém dešti a dlouhém
hledání). Na ulici se prodává za 10 Kč jedna houbička, takže dávka vyjde
i na 500 Kč.
Psilocybin je O-fosforyl-4-hydroxy-omega-N,N dimetyltryptamin, psilocin je defosforovaný psilocybin. Je zajímavé, že tryptamin, serotonin, bufotenin, psilocin a psilocybin mají velmi blízkou chemickou strukturu.
Atropin
zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové,
ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné,
létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Leckde
na světě se ještě používají ke změně psychiky (na jazzových festivalech
v USA apod.). Vyvolávají daleko těžší poruchy vědomí, než třeba hašiš,
LSD, nebo i DMT. Proti nim je to jako zahrávání si s dynamitem. S rulíkem
se celá koncepce reality hroutí, vědomá kontrola zážitku je nemožná. "Jeden
moment můžete sedět a dívat se na televizi a ten další vás najednou vaše
mrtvá babička vedle na pohovce požádá o ještě trochu čaje. Já osobně jsem
se koupal s miliony hmyzu a nevěděl, jestli je to skutečnost, nebo ne..."
I zkušení jako T. McKenna mají strach z míst, kam se lze s rulíkem dostat.
Po skončení účinku (trvá 24 - 36 hodin) jsou účastníci kritičtí. Nekteří
farmakologicky vzdělaní závisláci experimentují i s těmito látkami jako
drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy
jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní
projevy. Jednoduchá příprava rulíku ke konzumaci (pozor - všechny části
rostliny jsou prudce jedovaté!): namočí se na několik dní do alkoholu,
potom se odpaří zbývající tekutina. Začít je možné s 200 mg zbylé gumové
báze. Mějte u sebe nějakého přítele, telefon a číslo nemocnice, radí se.
Lilkovité rostliny obsahují v různých zastoupeních scopolamin, hyosciamin,
atropin a meteloidin (durman). V zásadě je jim chemicky příbuzný kokain.
Tyto alkaloidy působí jako parasympatolytika. Blokují parasympatická zakončení,
vytlačují acetylcholin.
V roce
1971 kouřili užívači drog v Queenslandu rozsekané kůže ropuch pro jejich
halucinogenní efekty. Lze také lednoduše olíznout ropuchu. Žabí kůže takto
byla používána po celém světě. Kromě sterolových derivátů byly totiž z
některých kožních sekretů ropuch izolovány basické dusíkaté sloučeniny.
Jsou to deriváty pyrokatechinu a indolalkylaminů a souborně se nazývají
bufoteniny.
Kawa-kawa
Kawa-kawa je kořen opojného pepře Piper methysticum, rostoucího v oceánii. stejně se nazývá nápoj připravovaný z kořene žvýkáním zlepšující náladu a ve velkých dávkách působící hypnoticky.
Bulbokapnin
Bulbokapnin - Naše rostlina Dymnivka dutá (Corydalis cava) obsahuje 5% alkaloidů, které se dělí do 3 skupin; v jedné z nich je i bulbokapnin. Po dávkách 0.2 - 0.5 g lze pozorovat u vyšetřovaných osob pomalost, celkovou pohybovou chudost, občasné zapomínání končetin v nepřirozených polohách, např. nohy zdviženy nad podložku a hlava neopřena (tzv. fiktivní poduška) a duševní změny. Všichni udávali pocit duševní strnulosti, prodloužené ulpívání myšlenek a současné uklidnění a ujasnění ve vlastním nitru. Katatonický syndrom.
Yohimbin
Je alkaloid z kůry kamerunského stromu Pausinystalia yohimbe. Působí pohlavní dráždění a rozšíření cév. Smrtelná otrava není známa. Po požití větších dávek se rozbuší srdce, pálí v očích, překrví se pánevní orgány. Může nastat erekce a krvácení z genitálií. Běžná terapeutická dávka je 5 - 10 mg perorálně. Yohimbinu jsou blízce příbuzné všechny alkaloidy Rauwolfie.
žen-šen
žen-šen je kořen mnoholeté travnaté byliny všehoj Panax ginseng, která roste na dálném východě. Byl znám již 4000 let př. n. l. V lidovém lékařství je žen-šen účinný při každé slabosti, číňané jej prohlašovali za "elixir potentionis". Výzkum prokázal, že žen-šen zvyšuje pracovní schopnost, aniž vyvolává nespavost, zlepšuje oční adaptaci a akomodaci. Řádná dávka též zlepšuje negativní příznaky dojezdu po amfetaminech.
Harmin a banisterin (yagéin)
Jsou identické alkaloidy. Banisterin je v Brazilské tropické liáně Banisteria caapi, používá se amazonskými Indiány jako narkotikum (Yagé, Ayahuasca, Caapi). Nejdříve procházejí stadii slepé zuřivosti, načež se dostavuje příjemná polonarkóza. Harmin je v semenech Routy turecké (Peganum harmala - vyskytuje se v Eurasii od Španělska po Tibet). Působí hlavně na afektivní stránku člověka a na pohybové volní impulsy. Je nazýván jedem agrese. Při dostatečné dávce se dostavuje silný vztek až slepá zuřivost, následovaná stavem sníženého vědomí, příjemným, snivým. Tato snivost je zvláště u Indiánů, u Evropanů dávka 200 mg způsobila deprese a nepříjemné duševní stavy. Extrakt z liány Haemadictyon amazonica, obsahující yagéin a yagenin, působí živé zrakové halucinace, v nich převládá modrá barva v různých odstínech.
Kromě LSD-25 (v přírodě se vyskytují pouze příbuzné lysergamidy) se sem řadí tzv. Designer drugs, fenetylaminy popsané asi nejlépe v známé knize Phenethylamines I Have Known And Loved (Pihkal) od A. Shulgina a jeho ženy (DOM, DOB, DOI, MDA, MDMA, MMDA, DMMDA, MDE, 2C-B, 2C-E, DOET, DOPR, p-DOT, MBDB, MMA, LE-25 ...), pak látky na bázi PCP, a jiné. Mohlo by sem náležet i MDMA a příbuzné drogy, jsou uvedeny v oddíle stimulantů jako látky na bázi amfetaminu.
V roce 1938
mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci
své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid,
kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách někaké
zvláštní účinky a tak byl uložen k ledu. O pět let později, na jaře roku
1943 to Hofmannovi ale nedalo a vyrobil dietylamid znovu. Něco mu říkalo,
že právě tento skrývá nějaké tajemství. Ten den zažil cestou z laboratoře
a doma velmi zvláštní stavy. Trocha látky se mu musela kůží dostat do organismu.
Zkusil si tedy na vlastní pěst vzít nejmenší dávku, s jakou si u podobných
látek dokázal představit vůbec nějaké účinky - 200 mikrogramů. Objevil
tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy. O nějakých 25 let později,
kdy už si LSD vzaly statísíce lidí, si lízl také jistý indický sadhu -
svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních
cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila "kyselina" a svůj zážitek
vyjádřil slovy: "Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto
se jim Bůh zjevil v podobě hmoty - jako LSD." U Indických guruů psychedelika
obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou
dosáhnout i svými meditacemi. Říká se, že jeden z největších spisovatelů
moderní doby, Aldous Huxley, klasik SF žánru a velký filozof, se s naším
světem rozloučil stručně; když umíral, napsal na kousek papíru tři písmena:
L - S - D. Prý to byl jeho poslední odkaz lidstvu. Ve skutečnosti to napsal
své ženě, protože chtěl, aby mu podala dávku, jelikož už sám nemohl.
LSD se v 50. letech začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo ú základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové "zneužívání", i mezi dětmi, byla výroba zastavena. Po osm let ho potom produkovala pro celý svět naše Spofa.
Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes - 100 mikrogramů,
i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění a nervozitu. Spolu
s urychlujícími vlastnostmi LSD jsou snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. 
Nízké
dávky stimulují dýchání, vysoké jej tlumí. Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje
se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje.
Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází
vizualizace, je možné představit si jakýkoli obraz. Hudba je vnímána se
silným prožitkem, někdy trojrozměrně, někdy zkresleně. Vše kolem mohou
být objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání
je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost,
schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy. Při vyšších dávkách
přichází navíc opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách,
fenomén "gumové podlahy", dále odosobnění, poruchy vlastního "já" k okolnímu
světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým
a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně se
ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani
zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout
místností jako ryba v akváriu. Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti,
jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace,
(prudký běh a víření obrazů), obrysy předmětů nabývají na ostrosti, načež
se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje
a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše
přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty
v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají
vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru.
Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci
vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický
postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky
ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou
iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím - bojům s démony,
přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese.
V takovém případě je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor. "Psychedelická dávka" (350 - 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více).
Někomu
se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin).
Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30
mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání
a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA
a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich
efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum,
LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem může přijít
jak extáze, tak velice nepříjemné stavy při doznívání efektu. LSD se významně
používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístumňuje "jiné formy
vědomí". Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta
a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů
si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z
dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás
s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala
četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce
300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu,
statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil
postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen
jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru
pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého
zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři.
Huxley: "Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven."
Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky. Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Trpí jimi asi 25% lidí - 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.
CHEMIE: LSD-25
lze získat synteticky, ale je to příliš nákladné. Nejlépe se vyrábí z indolovaných
alkaloidů námelové houby paličkovice nachové. Někteří studenti vysokých
škol chemických si ji dovedli vyrobit dokonce i v poměrně dobré kvalitě,
avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní
účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N-
dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d- stereoizomer.
Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání
této látky před LSD může její účinky rušit). Dnes se LSD získává z ilegálních
laboratoří, někdy s příměsemi jiných psychotropních látek, takže ji nejde
přesně dávkovat, často ale velmi kvalitní. Cena je na ulici 200 Kč za "tripa"
(100 mikrogramů). Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě -
v semenech některých lianovitých rostlin Jižní ameriky, používaných jako
dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa.
Obsahují d- amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%,
Rivea 5x méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka
LSD (1 semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito
semeny je daleko nepříjemnější.
PŮSOBENÍ:
LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě
je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin),
inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron
v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv
na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných
halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech.
U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem,
DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem. Bohužel nelze plánovat průběh intoxikace,
který v kombinaci s DOB může být katastrofický. LSD-25 je vůbec nejúčinnější
halucinogen - k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogmamů, obvyklá
dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 - 500 gama (tzv.
psychedelická dávka). Původní popis Sandozu radí 0.5 až 2 gama/kg; začít
s 25 gama a postupně po týdnu zvyšovat do dosažení optimální dávky 50 -
200 gama. V některých případech (chronický alkoholismus) je třeba až 4
gama/kg. Podává se většínou orálně (bílý prášek - tablety nebo napuštěný
papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut
až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení,
pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví
se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10%
nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách
(po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina
látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra - působí zřejmě její metabolity.
V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání
času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky.
Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj. Psychotické reakce (paranoidní bludy,
halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné
dávky) - LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze
předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny
nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí - např. ten, kdo LSD požívá a
má přitom strach z policie, se může stát obětí extrémního stihomamu). Zřídka
dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užítí v poměru 1:1000. Sidney
Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000x vzali LSD. Dospěl
k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000
dávek a k závěru: "LSD je úžasně bezpečná droga." Na LSD rychle vzniká
tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky brané rychle po sobě už tolik neůčinkují.
Tolerance klesá stejně rychle.
NÁVYK: LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.
LÉČBA: Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. - 50mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).
Účinky
mohou trvat až 24 - 72 hodin, čím více, tím delší trip. DOM je 2,5-dimethoxy-metylamfetamin.
Je velmi blízký amfetaminu, noradrenalinu a dopaminu. DOM je "čistší" 5-HT2
antagonista než LSD, příznaky jsou také podobné jako u LSD, ale při vysokých
dávkách doprovázené zmateností, úzkostí a zuřivostí, svalovými křečemi
a křečemi v břiše. Na to příznivě působí Valium - Diazepam, nebo opět Chlorpromazin.
DOB
(bromo-STP) je chemicky 2,5-dimethoxy-bromamfetamin; spojuje strukturu
amfetaminu a meskalinu. Je to psychotomimetický halucinogen. Rozšiřuje
vizuální vnímavost, zesiluje barvy, přicházejí barevné, důležité sny. Efekty
jsou opět příbuzné LSD. Poprvé se objevil v Británii v 70. letech jako
náhrada LSD (též na papírcích, jelikož dávky jsou 1-3 mg). Aktivní je už
pod 1 mg a tudíž netoxický a relativně bezpečný, ovšem byly zaznamenány
i 24 až 36 h trvající tripy po předávkování (75 mg). Průběh je pak nekontrolovaný,
agresivní a zuřivý. Předpokládá se, že 30 - 35 mg vyvolá smrt. Také zde
je intoxikace zhoršována neuroleptiky.
Účinky jsou podobné MDMA s většími vizuálními efekty, méně stimuluje,
rozšiřuje všechny smysly. Přináší halucinace jako LSD, obvzláště barevné.
Způsobuje zvýšenou tělesnou senzitivitu na pachy, chutě, citlivost kůže,
sexuální stimulaci, zvyšuje pocit fyzického zdraví a energie, nebo na druhé
straně zostření nepříjemných tělesných pocitů. Je to entogen a entaktogen.
Hudba je někdy zkreslená, sochy a jiná umělecká díla jsou vnímána personifikovaně,
šamanistické pocity, zvláštní sexuální zážitky (divoké, zvířecí). 2C-B
je díky možnosti bohaté vizuální představivosti (snad nejsilnější halucinogen
v tomto směru) a intenzivní imaginace při zavřených očích nástroj k učení
a růstu. 
Při
vyšších dávkách (nad 30 mg) je intenzivně halucinogenní, může produkovat
zážitky opuštění těla. Někteří lidé to mohou těžko snášet; tyto dávky jsou
většinou nepříjemné. Ještě do podzimu 1993 bylo 2C-B v USA legální a používalo
se v psychoterapii. Užívá se v dávkách 12-24 mg šňupáním (bolestivé - nerozpouští
se ve vodě), lze ho i jíst, trip trvá 3-8 hodin. Chemicky je 2C-B 4-bromo-2,5-dimetoxyfenetylamin,
fenyletylaminový analog DOB, je bezpečnější. Neexistuje návyk a nejsou
známy žádné vedlejší efekty. V dávkách 10 - 20 mg je to prý afrodisiakum,
pro tyto účely je možné jej kombinovat s MDMA - 2C-B se vezme asi 3 h po
běžné dávce MDMA. Říká se, že 2C-B je taková třída, že další kombinace
nejsou k ničemu.
2C-D (LE-25)
Je 2,5-dimetoxy-4-metylfenetylamin (příbuzný DOM), působí v dávkách 20-60 mg, trip trvá 4-6 h, je velmi barevný. Nedělá moc samo, ale potencuje účinky ostatních látek, aniž by je zabarvovalo vlastními efekty. Nad 150 mg působí naplno jako 2C-B.
2C-E
Také rozšiřuje estetické vnímání, někdy velice zvláštním způsobem, ještě však není plně prozkoumána. Je to 2,5-dimetoxy-4-etylfenetylamin, jeho amfetaminový analog je DOET. Působí 8-12 h při dávkách 10-25 mg, stejně jako u předchozích se u vyšších dávek projevují spíše nepříjemné efekty.
Od
r. 1967 se rozšířilo jeno pouliční, nemedicínské použití. Vyrábí se levně
ze tří látek a prodává se většinou jako "Angel dust", nebo "Droga šílenství"
ve formě ke šňupání, spreje, pilulek čípků i injekcí. Často je bez výstrahy
obsaženo v marihuanovém jointu nebo vydáváno za meskalin. Též hispánské
gangy v New Yorku si do PCP namáčejí cigarety. Látka se vylučuje několik
dní. Spojuje se tady účinek halucinogenu, budivého aminu a hypnotika. Průběh
tripu je zcela nevypočitatelný. V USA PCP vyzkoušely už miliony lidí -
ale také už v r. 1978 bylo 100 mrtvých a 10000 dodaných na resuscitaci.
Působí hlavně na hippocampus. Někteří lékaři tvrdí, že ke spolehlivému
vnímání dojde až za dva roky po vysazení užívání - objevují se totiž "flash-back"
stavy jako po LSD a hašiši, post-PCP deprese a jiné psychózy. Na akutní
stav zabírá Chlorpromazin, Meperidin.
Svět se vzdaluje, odeznívá, pocit hučení v hlavě, jako při nedostatku kyslíku nebo krve. Po chvíli nelze rozlišovat čas, určit, co se stalo a co ne, co je a co není, co má význam. Začíná prožívání velmi hlubokých proudů lidské existence, s telepatickými vjemy kontaktu s jinými lidmi. Pohyb v neznámém velmi zvláštně zakřiveném prostoru, který má význam událostí, osob a jejich vztahů na zcela jiné rovině (těžko popsatelné), než jak je vnímáme normálně. Hudba zní nebesky a smrterně zároveň a prohlubuje fatální pocit nevratnosti, jako po smrti. Ketamin, to je síla. V menších dávkách, nebo při ústním požití mají prostory a vztahy konkrétnější obrysy, při otevřených očích do nich pronikají i reálné vjemy. Díky absenci tělesných pocitů je vše jako ve virtuální realitě.
Ketamin je anestetikum, velmi dobře vyzkoušené ve Vietnamské válce
a má se za to, že je to jedna z nejbezpečnějších drog. Způsobuje disociaci
- oddělení vědomí od těla. Zážitky se liší podle způsobu aplikace: objeví
se fragmentace, chaos, u hudby (která má být psychedelická, S. Grof doporučuje
pomalou a rozpínavou hudbu, neměla by být moc nahlas) se zužuje šířka pásma
vnímaných frekvencí. Vůně a chutě mizí. Někdy se míchají časové souvislosti,
přicházejí i zážitky smrti. Asi po půl hodině se vrací ostřejší zrak a
schopnost řeči (po i.m. dávce). Je opět vhodné vytvořit si pro trip příjemné
přátelské prostředí, protože všechno závisí na náladě. 
Ketamin
je empatogen, při tripu je možné cítit přítomnost mnoha lidí a porozumění
s nimi. Běžná dávka je i.m. 2 mg/kg ("dobré" účinky už od 0.5 mg/kg), stav
polo-bezvědomí se dostaví do 2 minut a trvá 20-30 minut. Anestetické efekty
trvají pak dále až 4 hodiny a mohou být provázeny silnou nevolností a neschopností
pohybu. Perorálně je nutno brát asi 4x více: prášek (získá se zahřátím)
se zalije 1 cm horké vody, rozmíchá, a přidá se něco kyselého, např. pomerančový
džus. Efekt se pak dostaví za 15-20 minut a průběh je lehčí a delší (2-3
h.). Aplikovat lze i i.v., s velmi rychlým a silným efektem (není radno
píchat si ho vlastnoručně a vestoje).
Ketamin je chemicky příbuzný s PCP, jeho původ spadá někdy do let 1963-65, kdy se vyvíjela skupina phencyclidinů (Cl-395, PCP, Sernyl, Cl-400, Cl-581 = Ketamin). Je to 2-(2-Chlorophenyl)-2-methylamino-cyklohexanon. Ovlivňuje 3 receptory: NMDA, Sigma a PCP2, fyziologické příznaky jsou zvýšený krevní tlak, nausea. Pokud se Ketamin bere příliš často, nastává vůči němu rezistence a doba tripu se zkracuje; přestávky by měly být alespoň měsíc. Nesmí se používat s alkoholem, barbituráty, Valiem (LSD, MDMA jsou v pořádku). Předávkování nic nepřinese, je nepříjemné, nebezpečné až při 20 mg/kg. Ketamin je dnes používán pouze veterinárně.
InTERviZe 1999 phuture.visions@usa.net